Dubnový obraz evropského předsednictví: Zataženo, občas déšť

Poměrně vysoký podíl neutrálních příspěvků (61 %) na medializaci předsednictví neodpovídal přesně náladě, která ve sledovaných titulech v souvislosti s českým předsednictvím panovala. V dubnu se totiž v médiích objevovala celá řada neutrálních zmínek zmiňujících evropské předsednictví coby jednu z  figurek na šachovnici české politiky. Nejprve se mezi politiky vedla diskuse, zdali by měl předsednictví dokončit současný tým Mirka Topolánka. Posléze, když tato možnost díky odporu prezidenta Klause a ČSSD padla, bylo dokončení předsednického mandátu prezentováno coby jedna z priorit sestavované úřednické vlády. Většina negativních (14% podíl na celkové medializaci) a ambivalentních příspěvků (21% podíl) souvisela s děním na tuzemské politické scéně, které podle mnohých analytiků a publicistů notně poškodilo reputaci země ve světě. Nejčastěji kritizovaným aktérem našeho předsednictví byl prezident Václav Klaus. Na výsluní mediálního zájmu se opět dostala plastika Entropa, kterou se rozhodl její autor David Černý na protest proti konci Topolánkovy vlády odstranit z budovy Rady EU. K nejčastějším námětům pozitivně zabarvených příspěvků (4% podíl na dubnové publicitě) patřily kulturní a další doprovodné akce českého předsednictví, zmíněná cesta Baracka Obamy do Prahy a přínos summitu ministrů pro místní rozvoj v Mariánských Lázních pro toto město. Média si též všímala chvály z úst izraelského premiéra Netanjahua, jenž ocenil postup české delegace na ženevské konferenci o rasismu.

Graf nalevo zachycuje dubnovou publicitu českého předsednictví ve vybraných titulech s ohledem na hodnotové zabarvení příspěvků. Výsečový graf napravo ukazuje poměr hodnotově zabarvené medializace předsednictví ve všech sledovaných titulech. V jednotlivých příspěvcích byly hodnoceny pouze pasáže týkající se samotného předsednictví.

Poprvé od ledna tohoto roku přinesly nejvíce příspěvků (208) o českém předsednictví Lidové noviny, za nimiž v těsném závěsu následovala Mladá fronta DNES (200 příspěvků). Oba deníky se podělily o prvenství v počtu negativních příspěvků (29) a shodně vykázaly přibližně 19% podíl ambivalentních příspěvků na publicitě předsednictví. Nejčastější náměty negativních a ambivalentních příspěvků byly společné všem sledovaným médiím, když se většina kriticky laděných zmínek točila kolem důsledků konce Topolánkova kabinetu pro české předsedání Evropě. Jedním z nich podle nemálo novinářů a analytiků bude posílení role Václava Klause, jenž by mohl předsedat Evropské radě místo nového premiéra Jana Fischera (např. „Klaus krmí kočku kůrou z pomeranče“, MF DNES 24.4.2009). Kritika jednotlivých kroků českého předsednictví ustoupila do pozadí. V médiích se už například příliš nevedla diskuse o vhodných protikrizových opatřeních na evropské úrovni či o důrazu našeho předsednictví na energetickou bezpečnost do jisté míry ztělesněnou plánovaným plynovodem Nabucco. Z kauz spojovaných s předsednictvím Topolánkovy vlády byla v negativním duchu připomínána zejména Entropa a premiérův výrok o „cestě do pekel“, jejž mnozí interpretovali jako kritiku protikrizové politiky amerického prezidenta Obamy. Nutno podotknout, že i tyto záležitosti připomínala média v souvislosti s koncem vlády Mirka Topolánka. Entropou a „cestou do pekel“ argumentoval například Jiří Paroubek ve snaze přesvědčit čtenáře Lidových novin, že vyslovení nedůvěry vládě bylo správným rozhodnutím („Skončilo předsednictví omluv“ 29.4.2009). Některé negativně laděné články o pádu vlády ironicky připomínaly slogan propagující naše předsednictví. Jeden z osmi příspěvků na toto téma se objevil na stránkách časopisu Týden („Tak jsme jim to osladili“ 10.4.2009).

Mezi spíše okrajové náměty negativních a nejednoznačných příspěvků patřil například projekt Východní partnerství, u kterého vystoupila do popředí otázka, zdali pozvat či nepozvat běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka na květnový summit v Praze. Fakt, že se české předsednictví přiklánělo spíše ke kladné odpovědi, podrobil v týdeníku Respekt kritice běloruský disident Aljaksandr Atroščankav („Pozvat Lukašenka je zrada“ 27.4.2009). Deník Právo v ambivalentně laděné zprávě zdůraznil, že spor ohledně pozvání běloruské hlavy státu štěpí i tuzemskou politickou scénu („Lukašenko dostal od Schwarzenberga pozvání, Klaus mu ale ruku nepodá“ 18.4.2009). Rozpaky ze zmíněného projektu neskrýval ani Jefim Fištejn v týdeníku Euro: „Pražský summit 7.května, zakládající Východní partnerství, měl korunovat překvapivě solidní výkon českého předsednictví EU (…) V Praze se nakonec uskuteční podivná přehlídka východních partnerů EU – poslední diktátor Evropy a zakladatel prvního postsovětského dědičného mocnářství, komunističtí vládci a státník bez státu“ (27.4.2009). Hospodářské noviny se v rozhovoru s jedním z manažérů Gazpromu vrátily k plynové krizi z počátku tohoto roku. Sergej Komlev vytkl českému předsednictví nezodpovědné chování. Představiteli Gazpromu vadilo hlavně tehdejší vyjádření české reprezentace, že se jedná o obchodní spor mezi Ruskem a Ukrajinou („Za plynovou krizi si může Evropa sama“ 28.4.2009). Týdeník Reflex upozornil na roztrpčení kubánských disidentů, jimž je trnem v oku „paktování“ EU a potažmo českého předsednictví s Raúlem Castrem („Do kriminálu, ven a zpátky“ 30.4.2009).

Nejvíce pozitivních ohlasů na české předsednictví se stejně jako v březnu vyskytlo v Mladé frontě DNES. Sedm z celkových devíti pozitivně zabarvených příspěvků se nacházelo v regionálních přílohách tohoto deníku. Aktivní byla zejména karlovarská příloha, jež poukázala na přednosti tzv. ministeriády pro město Mariánské Lázně, kde se akce konala (např. „Lázně si chválí summit“ 27.4.2009). Mimopražské akce spjaté s českým předsednictvím chválil ve svém regionálním zpravodajství i deník Právo, který se zaměřil na setkání evropských ministrů (pro místní rozvoj, respektive dopravy) v Mariánských Lázních a Litoměřicích. Hospodářské noviny se zase psaly o dozvucích tzv. gymnichu konaného poblíž Českých Budějovic („Schůzka ministrů: reklama pro Hlubokou“ 7.4.2009). Pokud byla zmíněná setkání ministrů hodnocena v médiích ambivalentně, dělo se tak kvůli nízké účasti zástupců jednotlivých států, kterou komentátoři přičítali zhoršení pozice našeho předsednictví po pádu vlády (např. „Ministři poslali náhradníky“, MF DNES, Kraj Karlovarský 24.4.2009).

Deníky Mladá fronta DNES, Právo a Lidové noviny publikovaly po jednom pozitivním příspěvku, jejichž námětem se stala chvála izraelského ministerského předsedy Benjamina Netanjahua na adresu českého předsednictví za jeho odmítavý postoj k protiizraelským výrokům íránského prezidenta Ahmadínežáda na ženevské konferenci o rasismu. Zmíněné tři deníky a časopis Týden uveřejnily alespoň jeden pozitivně zabarvený článek týkající se Obamovy návštěvy Prahy (např. „Obama okouzlil Prahu“, Právo 6.4.2009 či „Ano, já jsem mohl. Podat si ruku s Obamou“, LN 6.4.2009). Týdeník Reflex byl jediný ze sledovaných titulů, který se v dubnu zastal premiéra Mirka Topolánka v souvislosti s jeho kritikou amerických protikrizových opatření („Peklo trvá“ 9.4.2009). Oba dva pozitivní příspěvky otištěné v tý deníku Euro oceňovaly výkon českého předsednictví a potažmo Martina Bursíka v oblasti životního prostředí. V titulech Ekonom, Respekt a Blesk nebyl v dubnu zaznamenán ani jeden pozitivní příspěvek o českém předsedání EU.

Graf znázorňuje vývoj medializace českého předsednictví v období od 1.4.2009 do 30.4.2009. Vzhledem k tomu, že do analýzy byly zahrnuty pouze deníky a týdeníky, dosahovala publicita předsednictví nulových hodnot vždy o nedělích a o svátcích, kdy tato tištěná periodika nevycházejí.

Nadprůměrných hodnot dosahovala dubnová publicita předsednictví pouze v prvních dnech měsíce, kdy se média soustředila na pražskou návštěvu Baracka Obamy, jenž se zúčastnil summitu EU-USA v Kongresovém centru, setkal se s prezidentem Klausem a premiérem Mirkem Topolánkem na Pražském hradě a pronesl ostře sledovaný projev na Hradčanském náměstí. Zájem sledovaných deníků a týdeníků vyvrcholil šestého dubna, tedy den po odjezdu amerického prezidenta z České republiky. Poté už měsíční vývoj medializace předsednictví nevykazoval žádná výraznější výkyvy.

Nejvyšší počet negativních příspěvků (12) v rámci daného měsíce byl zaznamenán dne 24.4.2009. V tento den informovaly čtyři zpravodajské deníky (HN,LN, Právo a MF DNES) o záměru Davida Černého ukončit předčasně výstavu jeho plastiky Entropa v Bruselu na protest proti pádu vlády Mirka Topolánka uprostřed jejího evropského mandátu. Média v této souvislosti jednak připomínala kontroverzní pověst tohoto díla a zároveň dala prostor názorům, že ostuda českého předsednictví způsobená výměnou vlád se předčasným koncem Entropy ještě více prohloubí (např. „Symbol Černého ega“, Lidové noviny 24.4.2009).

Graf představuje vývoj medializace českého předsednictví v prvním pololetí roku 2009 s ohledem na hodnotové zabarvení příspěvků.

Graf porovnává poměr hodnotově zabarvené medializace evropského předsednictví ČR v jednotlivých měsících roku 2009.

Počet článků o předsednictví se v porovnání s minulým měsícem snížil z 805 na 802. Navzdory tomu se počet negativních referencí takřka zdvojnásobil (ze 60 na 113). Naopak množství pozitivních příspěvků kleslo o 59 % (ze 73 na 30). Zatímco pozitivní příspěvky zaznamenaly doposud nejnižší podíl na publicitě předsednictví (4 %), negativní a ambivalentní příspěvky naopak dosáhly svého rekordního zastoupení (14 %, respektive 21 %).

Graf ukazuje nejmedializovanější témata a kauzy spjaté s českým předsednictvím. K jednomu příspěvku mohlo být přiřazeno i více kauz. Hodnotové zabarvení jednotlivých kauz se nemuselo shodovat s celkovým vyzněním příspěvku.

Jak je patrné z grafu, dubnové medializaci předsednictví s výjimkou účasti Baracka Obamy na summitu EU-USA dominovala domácí témata. Souhrnné kauze vztah domácí politika – evropské předsednictví, která zahrnovala i podtémata typu „pád vlády uprostřed předsednictví“, „střídání vlád během předsednictví“ či „kdo povede Unii? Klaus nebo Fischer?“ (viz graf), se věnujeme níže. Od začátku roku se média hojně zaobírala vztahem Václava Klause k předsednictví. V dubnu se tak dělo zejména v souvislosti se strachem některých politiků a analytiků, aby český prezident nezaujal Mirkem Topolánkem uvolněný post dočasného šéfa EU. Média připomínala údajný euroskepticismus Václava Klause a jeho nesouhlas s Lisabonskou smlouvou, jež by se měla stát jedním z hlavních bodů klíčového červnového summitu, jímž české předsednictví končí. I vztahem prezidenta Klause k předsednictví se zabýváme ve speciální podkapitole. Vedle domácí politiky a plastiky Entropa vzbuzoval poměrně silné kontroverze i výrok premiéra Mirka Topolánka o „cestě do pekel“, jíž se údajně ubírá americká administrativa ve snaze čelit globální ekonomické recesi. Často diskutovaným projektem evropského předsednictví se stalo Východní partnerství, jehož květnová zakládající schůzka v Praze měla být jedním z vrcholů českého předsedání EU. Po vyslovení nedůvěry vládě v Poslanecké sněmovně se debata o partnerství se šesticí postsovětských republik scvrkla do jisté míry na otázku, zdali je vhodné zvát do Prahy běloruského prezidenta Lukašenka (viz kap. Medializace předsednictví v jednotlivých titulech). Protichůdné reakce vyvolala konference o rasismu v Ženevě. Zatímco eurokomisař Louis Michel kritizoval české předsednictví, že nedokázalo koordinovat postup jednotlivých členských zemí EU, Benjamin Netanjahu měl pro české představitele jen slova chvály. Izraelský premiér veřejně poděkoval Mirku Topolánkovi, že Češi zaveleli k odchodu z konference, jakmile íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád zaútočil na židovský stát.

Graf nalevo ukazuje, jak vztah domácí politiky k evropskému předsednictví hodnotily jednotlivé tituly. Graf napravo ilustruje poměr hodnotově zabarvené medializace dané kauzy ve všech sledovaných denících a týdenících.

Drtivá většina negativních příspěvků k této kauze pokládala pád vlády za nevratné poškození českého předsednictví, které definitivně vymazalo i dosavadní dílčí úspěchy v čele EU. Stejný pohled sdílela i řada ambivalentních příspěvků, které ovšem zároveň chválily dosavadní výkon týmu Mirka Topolánka v čele EU. Další část nejednoznačných příspěvků sice pokládala vynucenou demisi vlády v průběhu předsednictví za nemoudré rozhodnutí, ale následky tohoto kroku neinterpretovala jako nenapravitelnou škodu. Mediální obraz předsednictví paradoxně poněkud zhoršovaly výroky jednoho z jeho čelných představitelů Alexandra Vondry, jenž v četných rozhovorech po pádu vlády označoval předsednictví za odsouzené k neúspěchu a roli nastupující úřednické vlády spatřoval pouze ve zmírnění celkové „porážky“. Na podobná vyjádření reagoval v Hospodářských novinách komentátor Petr Fischer („Hrajte, ještě není odpískáno“ 30.4.2009).

Graf nalevo znázorňuje, jak se jednotlivé tituly stavěly k rozhodnutí opozice vyslovit nedůvěru vládě, jež právě předsedá Evropské unii. Výsečový graf ukazuje poměr hodnotově zabarvených příspěvků o tomto kroku opozice ve všech sledovaných titulech.

Podobně jako v březnu nacházelo jednání aktérů vyslovení nedůvěry (opozice, tzv. přeběhlíci, údajný nepřímý vliv prezidenta Klause) ve sledovaných titulech pramálo pochopení. Až na výjimky měly všechny zmínky na jejich adresu negativní zabarvení (86 %). Pouze ve dvou případech se jejich jednání setkalo s pozitivním ohlasem. Autorem prvního příspěvku byl komentátor Práva Petr Uhl, který polemizoval s názorem Václava Havla, jenž označil svržení vlády za „pitomost“: „Proti tvrzení dám tvrzení své – i kdyby chyb, nedostatků, ba protiprávní svévole doma byla jen polovina, je pád vlády a výměna týmu v předsednictví prospěšný i pro EU a pro českou pověst“ (20.4.2009). V podobném duchu se nesl článek leadera opozice Jiřího Paroubka v Lidových novinách („Skončilo předsednictví pomluv“ 29.4.2009).

Graf nalevo ukazuje, jak summit EU - USA posuzovaly jednotlivé tituly. Graf napravo zachycuje poměr hodnotově zabarvené medializace dané kauzy ve všech sledovaných denících a týdenících.

Většinu příspěvků o pražské návštěvě Baracka Obamy tvořily neutrální zmínky (87 %). Jediný negativní pohled nabídla v Hospodářských novinách Eva Palatová, jež napsala: „Navzdory formálnímu místu u evropského kormidla zůstali při Obamově evropské návštěvě čeští politici v roli pouhé posádky“ (7.4.2009). Ambivalentní příspěvky se vztahovaly k údajnému nezájmu Baracka Obamy scházet se s českými politiky. Podle některých novinářů se americký prezident těšil pouze na setkání s Václavem Havlem. Další nejednoznačné příspěvky prezentovaly Obamovu návštěvu i jako snahu českých politiků zviditelnit se v přítomnosti amerického prezidenta (např. „Cíl českých politiků? Být viděn s Obamou“, LN 6.4.2009). Pražská příloha Mladé fronty DNES uveřejnila dva ambivalentní články pojednávající o bezpečnostních opatřeních spojených se summitem EU-USA („Z cesty, jede Mr.President!“ 2.4.2009 a „Přijíždí Obama, vykliďte ulice!“ 4.4.2009). Nejednoznačně vyzněly pro české předsednictví též příspěvky o úniku osobních dat některých účastníků zmíněného summitu, kteří bydleli v nejmenovaném pražském hotelu (např. „Čechům unikla data o alergiích politiků EU“, HN 20.4.2009). Pozitivní příspěvky (8) vyzdvihovaly Obamův příjezd do Prahy jakožto prestižní událost (např. MF DNES v článku nazvaném „Den O.“; 4.4.2009). Další pozitivní hodnocení zohledňovala dojem, který zanechal na posluchače projev Baracka Obamy na Hradčanském náměstí („Obama okouzlil Prahu“, Právo 6.4.2009 či „Musel čekat, než se davy utišily“, LN 6.4.2009).

Graf nalevo ukazuje, jak zapojení Václava Klause do evropského předsednictví hodnotily jednotlivé tituly. Graf napravo zachycuje poměr hodnotově zabarvené medializace dané kauzy ve všech sledovaných denících a týdenících.

Články, jež se zaměřily na roli Václava Klause na evropském jevišti v době českého předsednictví, vyznívaly v polovině případů nejednoznačně. Tato kauza se navíc vyznačovala i vysokým zastoupením negativních příspěvků (45 %). V dubnu se ve sledovaných médiích nevyskytl žádný příspěvek, jenž by se ke vztahu českého prezidenta k evropskému předsednictví stavěl pozitivně. Osobnost Václava Klause se dostala do popředí mediálního zájmu po pádu Topolánkovy vlády a s rostoucími spekulacemi o jeho záměru stanout místo nového premiéra Fischera v čele Evropské rady. Negativní a ambivalentní hodnocení v této souvislosti často odkazovala na obavy evropských elit z prezidentova údajného euroskepticismu a jeho odmítavého postoje k boji proti klimatickým změnám, které považuje za neprokázané. Případné stanutí Václava Klause v čele Evropské rady bylo diskutováno hlavně ve spojení s červnovým summitem, kde by se mělo rokovat o budoucnosti Lisabonské smlouvy, jíž je český prezident odpůrcem. V médiích se objevily informace, že pokud by hodlal Václav Klaus červnové Evropské radě předsedat, summit by mohl být odložen až na červenec, kdy už budou evropské kormidlo třímat Švédové (např. „Britský tisk: EU chce řešit Lisabon až se Švédy“, Lidové noviny 28.4.2009 nebo „Strach z Klause mění jízdní řád Evropy“, Hospodářské noviny 7.4.2009).

V dubnu začal být vztah Václava Klause k evropskému předsednictví rozebírán i v souvislosti s děním na tuzemské politické scéně. Někteří politici a komentátoři obviňovali českého prezidenta, že se na vyslovení nedůvěry vládě Mirka Topolánka nepřímo podílel. Mnozí analytici také hledali odpověď na otázku, proč Václav Klaus odmítl možnost, aby Topolánkův kabinet dokončil předsednictví v demisi. Například Alexandr Vondra odpověděl na otázku, jaké zájmy tím prezident sleduje, takto: „O tom můžeme spekulovat nebo vy novináři se ho na to můžete ptát. Co já vám k tomu mám říct? Faktem je, že v takovéto situaci vytvářet ještě umělý tlak, že všechno musí být vyřešeno v řádu hodin nebo dnů, v době, kdy spousta lidí ještě pracuje na tom, aby předsednictví neskončilo úplnou ostudou, tak to situaci neprospívá“ (Respekt 6.4.2009). Někteří publicisté se domnívali, že prezidentovým cílem je přerušit či alespoň zpomalit pokračující evropskou integraci. V médiích nechyběly ani úvahy o možném prezidentově angažmá v ruském zájmu, což však zástupci Hradu důrazně odmítli. Nicméně jeho předchůdce v úřadě Václav Havel k tomu podotkl: „O zvláštní a dlouhodobé harmonii mezi Václavem Klausem a nejelcinovským Ruskem ví kdekdo, pamatuji to už z dávných dob (…) Jiná otázka je, jaké má motivy. V této věci bych se velmi bál vynášet jakékoli jednoznačné soudy. Jsou prostě věci, do kterých nevidím“ (Lidové noviny 18.4.2009). Někteří komentátoři vysvětlovali prezidentův důraz na rychlé nahrazení Topolánkova kabinetu prozaičtějšími důvody – prezident prý toužil po mediální pozornosti a rozhodl se tudíž zmocnit se předsednictví na úkor úřednické vlády (např. komentář Zbyňka Petráčka v LN – „Medvědi a medvědáři“ 10.4.2009).

Graf zachycuje nejčastěji medializované aktéry českého předsednictví s ohledem na jejich hodnocení. Do grafu byl zahrnut i premiérův mluvčí pro předsednictví Jiří F. Potužník. Medializace Jiřího Fischera je sledována od 10.4.2009, kdy monitorovaná média přinesla informace o jeho jmenování novým českým ministerským předsedou.

Na špici žebříčku představitelů českého předsednictví se udržel odstupující premiér Mirek Topolánek, který dosáhl vyrovnaného počtu pozitivních a negativních hodnocení. Kladně laděné články chválily mimo jiné premiérův výkon v evropském dresu a jeho nasazení při řešení lednové plynové krize. Předseda Senátu Přemysl Sobotka poznamenal, že „premiér Topolánek zvládal předsednictví geniálně“ (Právo 11.4.2009). Odcházejícímu předsedovi vlády se dostalo ocenění i od jeho izraelského protějšku Benjamina Netanjahua, jenž hodnotil příznivě český postup na ženevské konferenci o rasismu. Naopak výkon Mirka Topolánka ve funkci předsedy Evropské rady neokouzlil například komentátora deníku Právo Petra Uhla či předsedu ČSSD Jiřího Paroubka. Druhý jmenovaný vytýkal předsedovi ODS mimo jiné jeho výrok o „cestě do pekel“ americké protikrizové politiky. Hospodářským novinám se zase příliš nezdálo premiérovo vystupování na summitu G 20 („Topolánek v Londýně nezářil“ 3.4.2009).

Nejkritizovanějším aktérem českého předsednictví se stal opět Václav Klaus, jemuž se podrobně věnujeme v předcházející kapitole. S osobou nového premiéra Jiřího Fischera se nepojila žádná výrazná očekávání. Většina zmínek na jeho adresu měla neutrální vyznění. Ambivalentní příspěvky (9) do jisté míry zpochybňovaly, jestli se může premiér Fischer stát plnohodnotným šéfem Evropské rady. Podle některých médií nedisponuje na rozdíl od Mirka Topolánka mandátem od voličů, nemá osobní vazby na evropské státníky a navíc bude muset čelit snaze prezidenta Klause předsedat zbývajícím summitům českého předsednictví. Posledně zmíněného bodu se týkaly i oba negativní příspěvky o Janu Fischerovi. Podle Zbyňka Petráčka „tandem Klaus – Fischer zavání medvědem a medvědářem, ale ti patří do druhé ligy“ (Lidové noviny 10.4.2009). Martin Komárek zvažoval obě varianty, tedy že by předsednictví řídil prezident nebo premiér. Zatímco Václav Klaus by prý dozajista vzbudil pozornost světových médií, „na Fischera nepřijde ani noha“ (Mladá fronta DNES 28.4.2009).

Největším podílem pozitivních příspěvků na medializaci se mohl pochlubit končící ministr financí Miroslav Kalousek. Jeho výkon v rámci evropského předsednictví ocenila například Lenka Zlámalová v Hospodářských novinách: „Za pár měsíců se při předsednictví naučil kočírovat i evropské kolegy a prosadit své představy. Jako první nahlas razil názor, že proti krizi se nedá bojovat obřími dluhy. Teď je to hlavní evropský proud, jejž drží všichni od Sarkozyho po Merkelovou“ (16.4.2009).

Graf představuje osobnosti, které se ve sledovaných médiích nejčastěji vyjadřovaly k aktivitám spjatým s českým předsednictvím. Hodnotové zabarvení příspěvků se vztahuje k českému předsednictví. Do grafu byly započítány příspěvky, které citovaly danou osobnost přímo či nepřímo (seznámení čtenáře s jejím názorem, parafráze jejího výroku).

Potřetí od začátku roku se k českému předsednictví nejčastěji vyjadřoval Jiří Paroubek. Tento primát mu unikl pouze v únoru, kdy jej v počtu výroků předstihl francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Předseda ČSSD často zmiňoval předsednictví v souvislosti s vyjednáváním mezi tuzemskými politickými špičkami po vyslovení nedůvěry vládě Mirka Topolánka v Poslanecké sněmovně. V dalších příspěvcích Jiří Paroubek uváděl důvody, které jeho stranu vedly k iniciování hlasování o nedůvěře vládě uprostřed jejího evropského mandátu.

Velkou pozornost deníků a týdeníků poutalo vyjádření Václava Havla, který přirovnal vyslovení nedůvěry vládě v poločase předsednictví ke kudle do zad. Ambivalentní a negativní vyznění příspěvků se nevztahovalo k hodnocení týmu Mirka Topolánka, nýbrž k poškození předsednictví pádem vlády. Podobně tomu bylo i u výroků bývalého premiéra Miloše Zemana, které dávaly za pravdu Václavu Havlovi. I podle expremiéra Zemana bylo české předsednictví do okamžiku pádu vlády v podstatě úspěšné.

Eurokomisař Louis Michel podrobil kritice české předsednictví za jeho přístup ke konferenci o rasismu v Ženevě (viz tematické členění medializace). Běloruskému prezidentovi Alexandru Lukašenkovi se nelíbil výrok prezidenta Václava Klause, který kritizoval možnou účast běloruské hlavy státu na pražském summitu zakládajícím tzv. Východní partnerství. Pramalé pochopení projevil pro výměnu vlády uprostřed předsednictví bývalý rakouský kancléř Wolfgang Schüssel. Za „naprostý propadák“ považuje české předsednictví vůdce socialistické frakce v EP Martin Schulz.

Izraelský předseda vlády Netanjahu prezentoval diametrálně odlišný pohled na českou účast na zmíněné konferenci v Ženevě. Benjamin Netanjahu osobně poděkoval Mirku Topolánkovi za postoj české delegace k protiizraelským výrokům íránského prezidenta (viz výše). Reklamu pro svá města spatřovali v mimopražských akcích českého předsednictví starostové Litoměřic a Mariánských Lázní (viz graf).

Graf nalevo ukazuje, jak jednotlivé tituly hodnotily aktivity francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho v souvislosti s českým předsednictvím. Výsečový graf napravo představuje poměr hodnotově zabarvené medializace N. Sarkozyho ve všech sledovaných denících a týdenících.

Zájem sledovaných médií o vztah francouzského prezidenta k českému předsednictví postupně uvadá. Zatímco ještě v lednu a únoru byl pro tuzemské deníky a týdeníky Nicolas Sarkozy velkým tématem, v dubnu se o něm zmiňovaly pouze okrajově. Podle některých komentátorů dává pád vlády uprostřed předsedání EU za pravdu názoru francouzského prezidenta, že malé státy by Unii vést neměly. Jméno francouzské hlavy státu se objevilo i v souvislosti s rozjímáním nad sílou mandátu nového českého premiéra („Fischer vládu uřídí. Ale Sarkozyho?“, Mladá fronta DNES 6.4.2009). Nejostřejší výrok na adresu francouzského prezidenta zazněl v týdeníku Ekonom: „Místo úspěchu máme v Evropě z ostudy kabát. Vláda je svržena přesně v poločase evropského předsednictví. A komedianti typu Nicolase Sarkozyho si mohou mnout ruce se slovy: Já vám to říkal! Já vás před Čechy varoval!“ (9.4.2009).

Graf ilustruje vývoj medializace Nicolase Sarkozyho v souvislosti s evropským předsednictvím ČR.

Graf nalevo znázorňuje, jak jednotlivé tituly psaly o českém předsednictví v názorových příspěvcích (glosy, komentáře, poznámky, sloupky). Graf napravo nabízí pohled na poměr hodnotově zabarvené medializace předsednictví v názorových příspěvcích sledovaných deníků a týdeníků. Do názorových příspěvků nebyly zahrnuty čtenářské dopisy.

Třetina všech názorových příspěvků hodnotila české předsednictví kriticky. Největší počet negativních příspěvků otiskly Lidové noviny, čímž se potvrdil trend předcházejících měsíců. Až na dvě výjimky byla námětem negativních příspěvků z LN situace našeho předsednictví po pádu Topolánkovy vlády. Oněmi výjimkami byla účast českého předsednictví na konferenci o rasismu, kde zaznívaly protiizraelské výroky („S českou stafáží“ 21.4.2009), a článek Jiřího Paroubka (29.4.2009) kritizující výkon týmu Mirka Topolánka v čele EU.

Po dvou pozitivně laděných komentářích publikovaly Lidové noviny a Mladá fronta DNES. Prvně jmenovaný list přiblížil v jednom ze dvou kladně zabarvených článků nadšení, které se zmocňovalo některých lidí přítomných na pražském vystoupení Baracka Obamy. Ve druhém komentáři se Jaroslav Plesl zmínil o „úspěšně nastartovaném evropském předsednictví“ (14.4.2009). Oba pozitivní názorové příspěvky z MF DNES pocházely z karlovarské přílohy tohoto deníku, která zdůrazňovala prospěšnost schůzky evropských ministrů pro místní rozvoj pro město Mariánské lázně, kde se summit konal (21.4.2009 a 27.4.2009).

Graf porovnává poměr hodnotově zabarvené medializace českého předsednictví v názorových příspěvcích v jednotlivých měsících roku 2009.

Graf rozlišuje autory dubnových názorových příspěvků podle jejich profese.

Graf ukazuje, jaké hodnotové zabarvení měly dubnové názorové příspěvky, jejichž autory byli kmenoví redaktoři sledovaných titulů.

Ve sledovaných denících a týdenících bylo zaznamenáno celkem 46 negativních redakčních komentářů, z nichž 37 se vázalo k nepříznivému vlivu turbulencí na domácí politické scéně na evropské předsednictví. Zbývající příspěvky se nejčastěji soustředily na údajně nepříznivé působení Václava Klause na české předsednictví (např. článek Jiřího Fraňka v Právu nazvaný „Prezident přeběhlíků“, 8.4.2009). Kritiky se dostalo i „přihlouplému sloganu Evropě to osladíme“ (Jiří Hanák v Právu 11.4.2009), plastice Entropa (Jan Kábrt v MF DNES 25.4.2009) a Karlu Schwarzenbergovi za jeho postoj k Východnímu partnerství a bankovnímu tajemství (Jan Schneider v Euru 6.4.2009).

Monitorované tituly přinesly celkem osm pozitivně zabarvených redakčních komentářů. Ke komentářům v LN a MF DNES viz předcházející strana. Lenka Zlámalová z HN chválila ministra financí Kalouska (viz hodnocení aktérů českého předsednictví). Miroslav Cvrček z týdeníku Reflex (9.4.2009) nepřímo vyjádřil pochopení pro výrok Mirka Topolánka o „cestě do pekel“. Šéfredaktor časopisu Týden k návštěvě Baracka Obamy v Praze poznamenal: „Lepší propagaci Česka by žádná reklamní agentura nevytvořila ani za stovky milionů korun“ (10.4.2009). Redaktor týdeníku Euro Čestmír Klos chválil úlohu českých představitelů při koordinaci evropské politiky v boji proti klimatickým změnám: „Je zásluhou českého předsednictví, že proces právě odstartoval a že český ministr v demisi Martin Bursík byl toho motorem“ (20.4.2009).

Mediální analýzu připravuje společnost NEWTON Media